13 Duben 2017

O tom jak se mi změnil život k nepoznání studiem v Anglii

Psal se listopad roku 2013 (budu to psát v tomto historickém románovém stylu, protože mi to přijde jako věčnost) a já začala přemýšlet o studiu v zahraničí. Jak a vůbec proč? Větší náhodu si nedokážete představit.

S gymnáziem jsem, asi jako většina čtvrťáků, jela na Veletrh Gaudeamus, abych si domů zpátky přivezla jasnou vizi o své budoucnosti a nejlépe vybranou vysokou školu. Kromě nesčetně letáčků, reklamních propisek a vyplněných formulářů, jsem opravdu měla štěstí a setkala jsem se s Klárou z poradenského centra UniLink, zastupující mimo jiné také University of Worcester. Na stánek University of Worcester jsem s spolu s kamarádkou narazila náhodou, když prohlásila:,,Jé, Worčestr*, tam jsem v létě pracovala na farmě. Pojďme se podívat.“ A tak jsme šly. Netrvalo ani hodinu, abych zjistila, že zdánlivě nereálný sen se brzy může stát reálnou skutečností. Seznámily jsme se s obory a Klára nám barvitě vyprávěla, jaké to je žít a studovat v UK, kde sama také vystudovala. Byla to výzva a nám se pomalu kreslila anglická budoucnost.

*pozn. redakce Worcester se vyslovuje „Wůstr“ nikoli „Worčester“.

worcester-1

 

Jak to teď říct rodičům?

Studium v zahraničí nikdy nebylo a ještě stále není obvyklou volbou pro české studenty a první věc, co se rodičům vybaví je zřejmě rodinný bankrot a mlživý obrázek o tom, jak tam jejich podvyživené dítě myje záchody s učebnicí v ruce. Moji rodiče byli ze začátku oba lehce skeptičtí, ale na druhou stranu mě i přesto podpořili v mém snu, za což jim velice děkuji dodnes. Já naštěstí předchozí léto byla na letní brigádě v Anglii a tak je uklidnilo, že už něco o tom jejich světě tam vím.

Bylo načase, aby se naši rodiče setkali s Klárou z poradenského centra UniLink, aby jim to vše vysvětlila a demonstrovala fakty. Po několika hodinové schůzce jsme probrali financování univerzity formou studentské půjčky od britské vlády, obory, vzdělávací systém, možnosti brigád a přijímací řízení. No teda, my půjdeme opravdu studovat do Anglie!

worcester-2

 

Odškrtávání položek před maturitou

České vysoké školy jsem zcela nezahodila a měla jsem pár “záchran“, včetně talentových zkoušek, na které jsem se intenzivně připravovala. Mezitím jsem už měla vypracovaný “personal statement“ (motivační esej), se kterým mi UniLink pomohl a vyžádanou referenci (doporučení od naši profesorky). Do personal statement jsem psala, proč chci studovat mnou vybraný obor, proč jsem si zvolila Anglii jako destinaci pro studium, a co mám akademicky i mimoškolně za sebou a na závěr, proč by mě univerzita měla vybrat vedle dalších kandidátů. Je důležité si na tom dát záležet – ale nemějte z toho strach.

V únoru jsme obě se spolužačkou Marií měly zameškané hovory od Kláry. Bála jsem se, že to nevyšlo, srdce mi tlouklo, už jsem si připravovala kapesníček a viděla se, jak vyplňuji další přihlášku na jednu ze svých “záchran“ v Česku. Klára nám ale místo špatné zprávy sdělila tu nejlepší o tom, že jsme obě podmínečně přijaty, což následně přišlo i potvrzené e-mailem od univerzity!

worcester-3

 

Už ať je po maturitě!

Posledním krůčkem k  našemu anglickému snu bylo odmaturovat z angličtiny nejhůře za dvojku a mít celkový průměr z maturity lepší než 3 (podmínka se může lišit obor od oboru a univerzita od univerzity). To je hračka si řeknete! Ale pro někoho kdo si dobrovolně zvolil maturitu z dějepisu, to byla docela výzva. Nicméně motivace byla větší než strach a odmaturovala jsem na samé jedničky, maturitní vysvědčení bylo posláno Univerzitě, na základě splnění podmínek jsem byla přijata na univerzitu a koupí letenky na 9.9. 2014 jsem svůj budoucí život potvrdila.

Jak si ale zabalit celý svůj život do dvou kufrů (a dobře pár krabic k tomu plných jídla, co kdybych umřela hlady mami) ? Když se dnes na tuto zkušenost podívám zpět, kéž bych už tehdy věděla, jak si správně sbalit a nebrat si zbytečnosti, jak kdybych čekala příchod apokalypsy. Možná vás to překvapí, ale počasí v Anglii opravdu není tak hrozné, jak si každý myslí a neprší tu denně ( deštník si ale určitě zabalte).

worcester-4

 

Loučení

Nevěděla jsem, co od studia v Anglii čekat. Tušila jsem, že to bude jen lepší a že odlétám za lepší budoucností, za lepším já. Pokud jste snílek jako já, tak vaše představivost v těchto momentech opravdu pracuje ve dne v noci. Na letišti jsme měli sraz s  Klárkou z  UniLinku a dalšími českými studenty, kteří odlétali na University of Worcester jako já. Tehdy jsem ještě netušila, jaká skvělá parta budeme a že si mezi nimi najdu nejlepší kamarády na zbytek života.

,,Odletěli jsme všichni spolu a mně to spíš přišlo jako výlet do ciziny se spolužáky ze střední až na to, že letenka byla jednosměrná.“

Z letiště nás vyzvedli mezinárodní studenti University of Worcester a velkým autobusem jsme z Londýna dojeli k večeru do „Wůstru“. V ten moment, kdy jsem si lehla na tu svou postel na kolejích, snažíc se připojit k Wi-Fi a sdělit všem, že žiju, mi to došlo. Tak tady v tomhle městě a na této univerzitě strávím 3 roky, jde se na to!

worcester-5

 

Nový život, kapitola první

Září 2014 začal můj nový život a na první týdny vzpomínám s úsměvem. První týden byl seznamovací pro mezinárodní studenty (International Welcome Week), ten druhý už pak přijeli prváci z Velké Británie (Freshers Week). Vše bylo v duchu seznamování, oslavování, objevování a prostě sžívání se s okolím. Měli jsme úvodní hodiny do předmětů svých oborů, seznámili se s učiteli a reprezentanty univerzity a vše důležité nám bylo vysvětleno.

Už na začátku zjistíte, s kým si padnete do oka, hlavně díky vašemu pobytu na kolejích. Výhodou kolejí v Anglii jsou samostatné pokoje (pokoj máš sám pro sebe a nesdílíš ho s dalšími spolubydlícími) takže strach, že se 3 roky nevyspíte kvůli chrápající spolubydlící, jde stranou. Sdílíte tady akorát kuchyň (ale Briti moc nevaří, takže ji můžete mít často pro sebe) a koupelnu/záchod (pokud si nepřiplatíte a nemáte oboje na pokoji).

worcester-6

 

So, what is it all about?

Můj obor má název Marketing, Advertising and Public Relations (rodiče jsou asi stále zmatení z toho, co to vlastně studuji, takže Marketing jim ke spokojenosti postačí). Britský systém vzdělání mi velice sedl. Vše je tady více praktické a vy se opravdu neučíte o tom, jak být například designérem, ale během studia se jít vážně stanete. Nejen, že pracujete na opravdových projektech, přednáší vám učitelé s profesionální praxí a nebo taky občas přijdou experti z oboru, ale je tu kladen důraz na práci v týmu, prezentaci, schopnost umět se projevit a porozumět látce a ne se ji jen naučit nazpaměť. Hodnocení jste po dobu semestru na bázi prezentací, esejí, projektů, v mém případě kampaní, jak v týmu tak individuálně. Zkoušky se tu sem tam objeví, ale oproti Česku jen zřídka a když už tak psané. Vzhledem ke kreativní stránce mého oboru mě nejvíce baví reklama a pracovat na opravdových kampaních, sloganech, pro opravdové firmy.

Hodiny máme 4 krát týdně (1 krát každý předmět/ “module“) a vždy po třech hodinách (tzv. lectures), takže není problém studium kombinovat s brigádou. Přes týden jsem pilná studentka, připravující se na každou lekci a o víkendu nebo během volných dní v týdnu jsem bývala servírkou (ano mami, tvá představa o dceři umývající záchody se nečekaně nenaplnila ). Díky tomu, že ve škole nesedíte od devíti od rána do šesti do večera, tak je od studentů vyžadováno, aby se na každou hodinu připravili předem a s probíranou látkou se seznámili. Přístup k materiálům máme buď online nebo v knihovně, takže se nikdo nemůže na nic vymlouvat! Čtení kapitol a projíždění prezentací se teda nevyhnete, ale tím se pak každý zlepší v angličtině.

worcester-7

 

Překvapivě, učitelé jsou spíše vaši kamarádi a znáte je osobně. Oslovujeme se křestním jménem a vtipkujeme spolu. Profesoři chtějí, aby student univerzitu dostudoval s tou nejlepší možnou známkou (opravdu si nekompenzují mindráky tím, že vás nenechají projít u zkoušky). Naopak, naplňuje je vidět úspěch svých studentů jak v hodinách, tak v práci po ukončení školy. Dalším důkazem toho jsou tzv. Personal Tutors, což jsou profesoři, kteří fungují jako takoví vaši osobní poradci. Každý student má ve Worcesteru jednoho a může se během roku s tutorem radit o akademických i osobních záležitostech. Například vám skvěle poradí i s navazujícím studiem nebo prací.

Když už jsme u té angličtiny, tak jsem si první měsíc musela zvykat na odlišné britské dialekty. Všichni jsme více přivyklí na tu horkobramborovou americkou angličtinu, která je oproti britské značně odlišná. Pod kůži se vám angličtina však za pár měsíců dostane a po třech letech budete už v angličtině i přemýšlet, tak jako já. Je proto dobré se připravovat na hodiny, bavit se anglicky se spolužáky, neskupinkovat se s Čechy a klidně požádat profesory ať zpomalí a piště si poznámky během hodiny.

Nikdy asi nepochopím a nenaučím se odpovídat na to jejich „You all right?“, které vysloví po každém „Hello“ nebo „Hi“. V obchodě vás tady prodavačky (občas až přehnaně nadšeným) „Hello darling“ nebo „sweetheart“ což vám přece jen ten deštivý den vždy zlepší. Tím se ted dostávám k britské kultuře.

worcester-8

 

Neděste se ze začátku, když uvidíte Brita si dávat fazole na toust, špagety v tomatové omáčce na toast a nebo ovesnou kaši. Taky Britům nikdy neodmítněte “a lovely cup of tea“, protože ten podle nich vyřeší i ty nejhorší trable, které vás provází. Nesnažte se pochopit systém velikostí jejich mincí a taky si nemyslete, že ta jízda autobusem bude vaše poslední, ti řidiči se té budově/mantinelům/lidem vždy v té proklatě úzké ulici nějak zázračně vyhnou.

Nezapomeňte se vždy na silnici koukat na opačnou stranu, a když půjdete se spolužáky na párty, vezměte si bundu (bude se hodit). Přestaňte počítat kolikrát jste se opařili jejich rozdělenými kohoutky a kolikrát vám mrazem málem ruka při mytí upadla (jak by si tím jedním kohoutkem ulehčili život, ale oni ne). Nebuďte zklamaní, když si všichni vaši spolubydlící a spolužáci nebudou na snídani dávat typical English breakfast (je to spíš slavnostní záležitost). Netrvalo dlouho, než jsem britské zvyky pochopila. I když jsou od nás v mnoha věcech dost odlišní tak většina, se kterými jsem se seznámila byli moc milí, vtipní, chytří, shovívaví, nápomocní a hodní lidé. Navíc, mnoho z mých nynějších přátel jsou lidi z celého světa (ze všech koutů Evropy, Ameriky, Číny, Indie i Nigérie), se kterými si procházíme tím podobným a navzájem se podporujeme. Není to tady každý den jako v bavlnce, ale stojí to za to, to mi můžete věřit.

worcester-9

 

Čím vším že si tu můžu obohatit životopis, to jako vážně?

Aby toho pobytu v zahraničí nebylo málo, rozhodla jsem se ve druháku odjet na semestr (Erasmus) do Belgie. Hodně lidí se divilo, proč chci jet na Erasmus, když na takovém prodlouženém “Erasmu“ vlastně jsem. Já si na druhou stranu myslím, že každá zkušenost navíc člověka popožene dopředu a taky že ano. Erasmus byl skvělý, hodně jsem se toho naučila. Studovala jsem v historické Lovani, která byla nejen krásným, ale i neskutečně mezinárodním a obohacujícím místem (v tom městě snad totiž žijí jen studenti). Samozřejmě, všichni víme, čím jsou Erasmy proslavené, ale ten náš byl jednoznačně akademicky naladěn (oproti Anglii jsme tu měli i ústní zkoušky a to hned několik). Nemyslete si, že studiem v UK vaše zahraniční možnosti končí, právě naopak. Britské Univerzity mají spoustu kvalitních partnerských Univerzit po celém světě (i mimo EU – třeba USA, Kanada, Austrálie).

worcester-10

 

Mojí další zkušeností je získaní pracovní stáže (tzv. placement). Placement je roční placená stáž mezi druhým a třetím rokem studia ve firmě nebo společnosti, která může být dokonce i mimo UK. Student tak může uplatnit znalosti, které získá z hodin během prvního a druhého roku studia na Univerzitě a získá tím rok pracovní zkušenosti, což je v této době plné konkurence snad nezbytné a dokonce si i něco vydělá (nebo to vše utratí za letenky po celém světě jako já, ale ze mě si v tomto prosím příklad neberte).

Kvůli Erasmu, na kterém jsem v době přihlášek a pohovorů byla, bylo hledaní trošku komplikovanější (ale vůbec ne nemožné). Od léta jsem nastoupila na pozici International Marketing and Recruitment Assistant na University of Worcester. Jako studentka marketingu a reklamy mi tato pozice přišla jako ideální a zůstat na placement year ve Wůstru mi vůbec nevadilo. Denně tak pracuji v marketingu, pomáhám s náborem mezinárodních studentů na University of Worcester a pracuji se skvělými inspirativními kolegy z celého světa. Díky placementu teda budu mít po skončení univerzity celý rok pracovní zkušenosti v oboru, což bude výhoda při hledání “graduate job“ (práce po ukončení studia na vysoké škole).

Nechci, aby to vyznělo jako klišé, ale asi se tomu nevyhnu, rozhodnutí jít studovat do Anglie bylo opravdu to nejlepší rozhodnutí, co jsem zatím kdy udělala. Neskutečně mě to tady postrčilo, zjistila jsem, že toho hodně dokážu a otevřelo mi to dveře do světa. Získala jsem kamarády z celého světa, ale taky jsem nasbírala neuvěřitelné zkušenosti. Vzdálenost v době, kdy se za 2 sekundy spojíte s rodinou, přáteli či přítelem přes Skype opravdu není překážkou a množství polských obchodů tady vám postačí, když se vám zasteskne po jídle jak od maminky (super, teď nemůžu přestat mít chuť na knedlíky).

Vysoká škola v zahraničí je opravdu spíše školou života, za chvíli budu mít za sebou roční placenou praxi v mém oboru a jsem vděčná za všechny ty možnosti, které mi studium tady přináší.

Dost už bylo zdlouhavého psaní. Já jsem se v Anglii našla. Našla jsem vášeň dělat to, co mě baví, dospěla jsem, osamostatnila jsem se a získala jiný náhled na život a svět a také si našla přátele na celý život. Je mi už teď jasné, že třeťákem, do kterého nastupuji v září, má cesta ve Velké Británii a nebo cizině celkově nekončí a já se už teď nemůžu dočkat, jaké nové dobrodružství mi život přinese. Přeji každému, aby si zažil ten pocit naplnění a uvědomění, které nejen studium, ale i život v zahraničí přináší.